Trombofilní mutace

Trombofilie je sklon ke zvýšené srážlivosti krve, který je ovlivněn jednak vrozenými dispozicemi a jednak zevními vlivy (např. pohybovým režimem, hmotností, věkem, kouřením, úrazem, léky). Lidé s vyšší srážlivostí krve jsou více ohroženi krevními sraženinami (tromby), které mohou vést k částečnému nebo úplnému uzavření cév –nejčastěji hluboko uložených žil dolních končetin (hluboká žilní trombóza). Část sraženiny se může uvolnit, putovat žilním řečištěm a po průchodu srdcem uzavřít některou z plicních cév – vznikne plicní embolie. Trombóza placenty může ohrozit průběh těhotenství.

Zevním podnětem ke tvorbě krevních sraženin může být hormonální antikoncepce, hormonální léčba neplodnosti nebo období těhotenství, proto patří vyšetření vrozené dědičné složky trombofilie k základnímu prekoncepčnímu genetickému vyšetření. Výsledky vyšetření ovlivňují léčbu poruch plodnosti a péči o těhotné. Znalost vrozené dispozice ke srážení krve může pomoci nejen v reprodukčním období života, ale i při operacích, dlouhodobém znehybnění nebo léčbě chronických onemocnění.

Vyšetřujeme dvě významné změny – trombofilní mutace genů F5 a F2, které ovlivňují složení a funkci dvou bílkovin (faktoru V a faktoru II), jež se významně podílí na procesu srážení krve:

Leidenská mutace (FV Leiden) genu pro srážlivý faktor V – mutace na pozici číslo 1691 v genu F5 vede k záměně aminokyseliny argininu za glutamin na 506. pozici (R506Q) této bílkoviny.
Mutace genu pro srážlivý faktor II (F II protrombin) – mutace na pozici číslo 20210 genu F2.

Nález mutace znamená zvýšenou vrozenou dispozici ke srážení krve, a je nutné zavést určitá preventivní opatření. V české populaci je 5–10 % nositelů mutace FV Leiden a 1–2 % nositelů mutace FII protrombin.

Jak se trombofilie dědí?

Trombofilní mutace se přenášejí z generace na generaci. Rozeznáváme:

heterozygot – jedinec, který mutaci zdědil pouze od jednoho z rodičů; jeho játra produkují směs normálního a změněného srážlivého faktoru, má zvýšené riziko rozvoje trombózy,
homozygot – jedinec, který stejnou mutaci zdědil od obou rodičů; jeho játra produkují jen aktivnější srážlivý faktor s výraznějším efektem, proto má velmi vysoké riziko rozvoje trombózy.

Jedná se o autozomálně dominantní dědičnost, heterozygot (nositel jedné mutace) má 50% riziko, že předá mutaci svým dětem bez rozdílu jejich pohlaví, homozygot předá mutaci svým dětem vždy.

Jaké je riziko rozvoje trombózy?

Přítomnost vrozené trombofilní mutace představuje 3–5 krát vyšší riziko rozvoje hluboké žilní trombózy oproti běžné populaci, což ovšem neznamená, že každý jejich nositel bude postižen trombózou. K jejímu rozvoji většinou dojde až spolupůsobením dalších získaných trombofilních faktorů:

věk nad 45 let,
obezita, kouření, alkohol,
ateroskleróza a jiná kardiovaskulární onemocnění,
břišní a ortopedické operace,
úrazy a dlouhodobé znehybnění,
užívání hormonální antikoncepce nebo léčba pohlavními hormony (u homozygota trombofilní mutace jsou kontraindikovány),
těhotenství a šestinedělí,
onkologická onemocnění a jejich léčba,
ztráta nebo nedostatečný příjem tekutin (dehydratace),
autoimunitní choroby (například protilátky proti fosfolipidům),
přítomnost mutací dalších genů asociovaných se srážlivostí krve.

Pokud se setká více trombofilních faktorů, může dojít k trombóze u kohokoli, ale u jedinců s vrozenou trombofilií stačí k vyvolání trombózy už menší zevní ovlivnění.

Jaká je prevence proti rozvoji trombózy?

Klíčovým prvkem pro prevenci a minimalizaci problémů spojených se vznikem trombózy je znalost genetických dispozic. Na základě těchto informací se může přizpůsobit životospráva a životní styl – dostatek pohybu, příjem vhodných tekutin, dodržování zásad racionální výživy, udržování optimální tělesné hmotnosti, nekuřáctví. Díky těmto základním opatřením lze výrazně snížit riziko onemocnění. Současně se zajišťuje hematologické sledování, ev. terapie v rizikových situacích – například v těhotenství.

Při nutnosti lékařských zákroků je třeba vždy informovat ošetřujícího lékaře o sklonu ke zvýšenému srážení krve!