Alergologie
a klinická imunologie

Alergie na penicilin je obávanou komplikací léčby. Její nejzávažnější forma, anafylaxe, může být i smrtelná. Proto je každé podezření na penicilinovou alergii bráno velice vážně, bývá v dokumentaci zaznamenáno zvláště výrazně a provází pacienty často celý život, aniž by bylo prověřeno. Avšak ne všechny příznaky vzniklé při léčbě penicilinovým antibiotikem jsou skutečnou alergií. V současnosti má varovnou diagnózu alergie na penicilin ve své dokumentaci uvedeno mnoho lidí, kteří na něj alergičtí nejsou. Podle studií z posledních deseti let je mezi pacienty s údajnou alergií na penicilin méně než 10 % skutečných penicilinových alergiků. Falešná diagnóza penicilinové alergie vzniká často v dětství, kdy se během léčby objeví vyrážka, která může být projevem samotného onemocnění, obvykle virového.

Důsledkem falešné diagnózy alergie na penicilin je léčba náhradními širokospektrými antibiotiky, zatížená rizikem nižší účinnosti, vyšší toxicity, a zejména nárůstem antibiotické rezistence.

K prověření alergie na penicilin potřebujeme znát co nejpřesněji její projevy: jaké měla příznaky a jak rychle po zahájení léčby vznikly. Podle nich se posuzuje riziko skutečné alergie, a pokud je nízké, lze pomocí komplexní diagnostiky kombinací laboratorních, kožních a provokačních testů falešnou diagnózu vyloučit a umožnit bezpečnou budoucí léčbu penicilinovými antibiotiky.

Lokální anestetika vyvolávají skutečné alergické reakce velice vzácně. Mnohem běžnější jsou reakce neurovegetativní, spuštěné kombinací stresu, bolesti a úzkosti z očekávané bolesti. I nealergické reakce se mohou projevit celkovou slabostí, pocitem na omdlení, kolapsovým stavem, bušením srdce, třesem a dalšími příznaky. Typicky však odezní bez nutnosti protialergické léčby. Vyloučení alergie na lokální anestetikum je možné provést za pomoci kožních a expozičních testů. K posouzení rizika skutečné alergie potřebujeme znát co nejpodrobněji průběh a okolnosti reakce. Při nízkém riziku je můžeme provést se stejným lékem, při jehož podání vznikla nežádoucí reakce, za účelem vyloučení alergie. Při vyšším riziku je provádíme s jiným lokálním anestetikem, než které reakci vyvolalo, za účelem výběru bezpečné náhrady pro budoucí používání.

„Alergii na jód“ můžeme s nadsázkou nazvat druhou nejčastější falešnou diagnózou lékové alergie, hned po alergii na penicilin. Její zažitý název je nešťastně nepřesný. Nejedná se o alergii na chemický prvek jód, ten je pro život nezbytný. Reakce přecitlivělosti na látky s obsahem jódu známe dvojí. První jsou ohraničené kožní reakce v místě aplikace jodové dezinfekce a mohou být způsobeny buď iritačním mechanismem, nebo kontaktní alergií. Druhou skupinou jsou reakce na jodové kontrastní látky. Tyto dva stavy je nutné rozlišovat, protože alergie na jodovou dezinfekci nepředstavuje zvýšené riziko vzniku alergie na jodové kontrastní látky a naopak.

Dnes používané jodové kontrastní látky vyvolávají alergické nebo alergii podobné reakce mnohem vzácněji, než tomu bylo u starších typů kontrastních látek používaných do 80. - 90. let 20. století. Až u poloviny pacientů lze alergii na jodovou kontrastní látku zjistit pomocí kožních testů, pokud jsou provedeny ve vhodném odstupu od nežádoucí reakce. U dalších, alergii podobných reakcí, lze preventivní léčbou riziko reakce snížit natolik, že umožní potřebná rentgenologická vyšetření provádět dostatečně bezpečně, i opakovaně.  Ke správnému posouzení rizika potřebujeme co nejpřesnější informace o nežádoucích projevech, které jodová kontrastní látka vyvolala, o jejich závažnosti a použité léčbě.